Po posouzení celkového stavu reprosoustavy je možné udělat obvykle několik návrhů, jak rekonstrukci provést, a tyto návrhy seřadit dle cenových hladin. Princip nabízených frekvenčních propustí (výhybek) vychází z dlouhodobě odzkoušených zapojení, která se dále přizpůsobují aktuálním fyzikálním parametrům repro­duktorů. U většiny návrhů bývá pracnost obvykle podobná, ale liší se především kvalitou součástek, cena těch nejdražších a nejkvalitnějších je v tisících korun za kus a důvodem jejich použití je schopnost přenášet signál do reproduktorů v prakticky nezměněném stavu, pouze pásmo je přesně vymezeno.

Například pro svoje referenční soustavy (třípásmové Infinity s patnáctipalcovým basovým reproduktorem) jsem použil basovou cívku z 3 mm silného drátu, cena takovéto cívky se pohybuje v tisících korun, ale výsledná reaktance je 0,018 Ω. Po rozehrání jsem uzavřel basreflexový nátrubek, protože zřetelně rušil poslech, basy jsou zcela čisté a kompletní. Podobný zvukový projev jsem nikde neslyšel, dokonce ani u těch nejdražších reproduktorových soustav.

U řady reproduktorových soustav (nejčastěji střední a nižší cenové skupiny) je užíváno ne zcela vhodných součástek. Akustické rozdělení pásem a jejich nastavení pak nemůže být optimální. Použitím kvalitnějších součástek v dělicích frekvenčních filtrech (výhybkách) je možné podstatně zlepšit poslechové vlastnosti a překvapením je, že materiálové náklady nejsou příliš velké. Někdy jsou nevhodné i reproduktory, ale to je asi důvod proč studujete tyto stránky.

Zkušenosti ukazují, že často vzhledově a cenově vypracované modely uvnitř neobsahují to, co by kvalitní soustavy obsahovat měly a výměna a doplnění adekvátních součástek vede k výraznému zlepšení akustických vlastností. Celé to vypadá jako by původní návrh z vývoje byl naprosto korektní, ale ve výrobním řetězci někdo začal šetřit a vhodné součástky tam nedal a některé považoval za zbytečné. Výhoda pro výrobní kalkulace, ale zákazník si pamatuje z nějaké firemní prezentace mohutné cívky ze zlatolesklé mědi a kondensátory s teflonovým dielektrikem a v komerční reproduktorové soustavě se nachází vyhýbka, která by se vešla lehce do dlaně. Proto se asi vyrábí některé reproduktorové soustavy jako nerozebíratelné, o to větší překvapení když dovnitř nahlédnete (je neuvěřitelné že to vůbec nějak hraje, i u seriozních výrobců jsem se setkal s tím, že místo vyhýbky byly reproduktory osazeny jenom eletrolytickými kondenzátory). U většiny takto postižených zařízení postačí chybějící součástka doplnit a nevhodné vyměnit tedy vyrobit vyhýbku. Zvukové vlastnosti se podstatně zlepší.

Správné rozehrání reproduktorových soustav je nejdůležitějším krokem, který vede jednak k jejich dlouhé životnosti a pak také ke kvalitnímu poslechu. Nerozehraný reproduktor se chová jako přetížený motor (hrozí mu i spálení). Rozehrání se projeví především slyšitelným zlepšením zvuku. Basy jsou přesné a hluboké, středy zřetelné a výšky čisté. U správně naladěné frekvenční výhybky by měl být příjemný zvuk a dobrý pocit z prostorového hudebního zážitku.

Reproduktor je elektromechanické zařízení, jehož hlavní součástí je membrána upevněná v pružných závěsech. Nezanedbatelnou funkcí těchto závěsů je také tlumení pohybu membrány, aby nepřekmitávala a přesně reprodukovala přiváděný signál. Vyrobit reproduktorové závěsy, které od prvního okamžiku fungují úplně přesně je technologicky poměrně nesnadné a proto se vyrábí tak, aby se do kondice dostaly až po nějakém čase reprodukce. Tato doba je pro různé reproduktory individuální. Při rozehrávání potřebujeme dosáhnout určité zátěže, obvykle postačí střední hlasitost a rovnoměrné zatížení reproduktorů v celém poslechovém spektru (20 až 20 000 Hz). Jedná se obvykle o všelijaké brumy a šumy, které reproduktor doslova rozcvičují, ale nepřetíží. Rozehrát reproduktory je možné i normálním poslechem hudby, ale trvá to déle a není to úplně ono, protože normální poslechové (hudební) spektrum nezatěžuje reproduktory rovnoměrně na všech frekvencích. Reproduktory obvykle potřebují na rozehrání přibližně 100 hodin. Z toho je vhodné, alespoň 10 hodin vyhradit pro rozehrávací program. U některých typů reproduktorů je možné doporučit, aby po určitém čase byly programově rozehrávány znovu, a tím je možné dále zlepšovat poslech.

Rozehrávání je důležitým procesem již při konstruování reproduktorové soustavy. Výhybku je nutné naladit na rozehrané reproduktory, protože některé jejich fyzikální parametry se po rozehrání změní. Měřil jsem odpor u nového reproduktoru a během rozehrávání odpor reproduktorové cívky vzrostl z 8 na 16 Ω. Po rozehrání, i při zvýšené zátěži (rozumné, adekvátní k výkonu), roste odpor jen minimálně a můžeme reproduktory zatížit na plný výkon.

Existují reproduktory, které již rozehrát nelze a jejich zvuk se nezlepšuje. Stává se to zejména u starších reproduktorů a některých reproduktorů v levnějších kategoriích. U starších reproduktorů je to pak jeden z důvodů, proč doporučuji neopravovat, ale raději koupit nový ekvivalent. Závěsy některých reproduktorů totiž stárnou rychleji a potom neplní svoji funkci správně.

Většina lidí se domnívá, že v naší elektrické síti o napětí 220 V je pouze střídavé napětí o frekvenci 50 Hz. Ale skutečnost je poněkud jiná. Přes elektrickou síť jsou vysofrekvenčními signály přenášeny příkazy pro různá elektrická zařízení, typicky např. HDO (hromadné dálkové ovládání) - signál, který přepíná Vaše elektroměry pro vysoký a nízký tarif. Na podobném principu byly vyvinuty technologie pro přenos datového signálu (nejen pro Internet) prostřednictvím silových rozvodů. Kromě toho se navíc do elektrické sítě dostává spousta parazitních frekvencí, které jsou způsobeny připojenými spotřebiči (zejména výkonnými motory) a přesto, že spotřebiče jsou vždy nějak odrušeny, působí tyto signály na naše citlivé audio-video zařízení. Slyšitelně citlivé jsou zejména tunery v televizích a rádiích. Existují propracované systémy, které to mohou zlepšit a obvykle také poskytují ochranu před poškozením parazitním přepětím.