Problematika reproduktorových soustav

Úvodem bych chtěl všechny upřímně ujistit, že každý si může poslouchat to, co se mu líbí a jak se mu to líbí, tohle je každého soukromá věc. Zde se chci bavit o tom, jak docílit dobrého poslechu a jaká to má úskalí. Zlepšit jde všechno.

Kvalitní poslech z domácí audioaparatury nám umožňuje (technicky) zprostředkovaný akustický zážitek ze zvuku, který bychom obvykle neměli ani při přímém poslechu. Osobně se přiznám, že na živé pop a rokové koncerty už moc nechodím, protože poslech v obvykle nevyhovujících prostorech a mocně přetažená hlasitost aparatury ve mně nevyvolávají příjemné pocity (nemluvě o následném pískání v uších a několikahodinovém ohlušení). Zde má pak svoji nezastupitelnou roli korektně sestavená domácí aparatura, kde uslyšíte víc a bez ohrožení sluchových orgánů.

Audiotechnika je v našem životě prakticky všude. Je celkem snadno dostupná a při rozumných požadavcích nevyžaduje velké finanční náklady. Sledování vztahu naší populace k audiotechnice bych si dovolil považovat za anketu se zdánlivě rozporuplnými výsledky. Většina dotazovaných tvrdila, že špatně slyší a že jim je jedno z čeho a jak hudbu poslouchají, ale když byly vystaveni kvalitnímu poslechu ukázalo se, že se jednalo o zbytečnou skromnost a hudbu a kvalitu jejího poslechu vnímali téměř všichni velmi citlivě. Což vlastně znamená, že obvykle poslouchali špatnou reprodukci za špatných podmínek.

Bohužel jednoznačně pozorovaná vnímavost nemá často oporu ve znalosti této problematiky a je nutné podotknout, že výrobci a hlavně prodejci to zájemcům o audiotechniku nijak neusnadňují a často se obávám, že úmyslně situaci mlží (až zamlžují). Technické parametry jsou publikovány neúplně, spíše žádné a propagace výrobku se obvykle zužuje jen na prázdné vychvalování prodávané značky. Někteří výrobci si však pochvalu nezaslouží. Jak si jen lze vysvětlit, že na audiofilské výstavě jsem viděl (u renomované firmy!) k nahlédnutí reproduktorovou výhybku vyrobenou snad z kilogramů mědi a velké svitkové kondensátory renomovaných značek, ale když se mi tyto soustavy dostaly do servisu, tak jsem uvnitř našel, místo původních cívek, jakési tyčkové feritové jádro omotané tenkým drátem a miniaturní elektrolytické kondensátory snad z Malajsie. Popularizace audiotechniky se někdy skládá z šikovného laického vychvalování extrémně drahých produktů, kdy obdržíte řadu nekonzistentních informací, které mají vyvolat dojem, že si to musíte koupit (jó, tržní ekonomika nad zlato). Seriozní výrobce i dodavatel by měli vždy publikovat všechny dostupné fyzikální charakteristiky a být schopni je doložit kvalifikovaným komentářem.

V rámci jakési neformální komunikace se zákazníkem bych chtěl tuto mezeru postupně vyplňovat.

Zjednodušeně řečeno, kvalitní poslech znamená slyšet z reproduktorových soustav všechno, co je obsaženo ve zdrojové nahrávce. Ne více ani méně. Tohle asi zní banálně, ale cesta k věrnému poslechu je poměrně složitá, podmínek je poměrně hodně a nejde jen o technické parametry.

Stavba domácího audiozařízení je především otázkou finančního rozhodnutí, kolik jsem ochoten do zařízení investovat. Zajímavé je, že v současné době i levná zařízení dosahují poměrně slušné kvality a poskytují příjemný poslech. Naproti tomu je nutné vědět, že extrémně drahá zařízení projeví svou vysokou kvalitu teprve tehdy, když si vybudujeme přiměřené poslechové prostory. To znamená, že od určité kvality audiotechnické aparatury začínají mít na poslech větší vliv prostory ve kterých se aparatura nachází, než je zkreslení audiosystému samotného. Z uvedeného vyplývá, že polemika o kvalitě je zajímavá v nízkých cenových relacích a zhruba do padesáti tisíc je to otázka způsobu financování (za reproduktorové soustavy, zesilovač a zdroj signálu). V cenové skupině nad padesát tisíc se špatné přístroje obvykle nenachází, vše je otázkou koncepce. Tedy jsou tu rozdíly, ale obyčejný smrtelník o nich nic neví a sluchem je nerozliší, najdeme jen jemné rozdíly v pojetí - nikoliv vady.

Při uvažování o audiotechnice je také nutné vědět, že existuje takzvaná oblast slyšitelnosti, která popisuje jak lidský sluch funguje. Fyzikálně lze spolehlivě říci, že lidské ucho funguje od 20 Hz do 15 až 20 kHz a citlivost na nízké zvuky je mnohokrát nižší na zvuky stření 1 až 5 kHz a k vysokým kmitočtů citlivost opět klesá. Je také nutné vědět, že to jak člověk slyší je individuální, s rostoucím věkem se oblast slyšitelnosti zmenšuje zejména vzhledem k vysokým kmitočtům. Citlivost ucha se u jednotlivců individuálně liší a nikdo neslyší úplně stejně, oblast slyšitelnosti shrnuje jakýsi průměr, kterým disponuje většina populace. Sluch může být rovněž různým způsobem poškozený. Další vlastností ucha je, že při nekvalitním poslechu si sluchový orgán poslechovou intenzitu upraví dle zkušeností, které s hudbou má a slyší i oslabené signály dobře. Toto schopnost mají rozvinutou především lidé zabývající se hudbou. V tomto článku je nutné také upozornit, že jenom hudbu kterou dobře známe nebo se známé podobá vnímáme jako srozumitelnou a příjemnou.

• Cena - kolik hodláme investovat.
• Oblíbený zdroj akustického signálu.
• Způsob poslechu, co obvykle děláme po spuštění audio aparatury:
• sedíme a soustředěně posloucháme (chceme si vychutnat poslech)
• při poslechu se věnujeme jiným činnostem,
• potřebujeme zvukovou kulisu – aby nebylo ticho.

Posouzení soustavy na základě fyzikálně technických parametrů není jednoduché. Zdaleka ne každý výrobce udává parametry korektně. Například kmitočtový rozsah nám toho mnoho nesdělí, protože neudává k jakému poklesu a kde dochází. Fyzikální charakteristiky jednotlivých reproduktorů v soustavě jsou komplikované a u soustavy obvykle jde o ovlivnění v vyhybkou a ozvučnicí, takže tyto údaje jsou spíše orientační.