Co můžeme a nemůžeme slyšet při poslechu reproduktorové soustavy

Když zde píši o přednesu zvuku, pak samozřejmě předpokládám, že zdrojem je kvalitní a technicky zvládnutá nahrávka. Teprve pak má smysl posuzovat kvalitu samotného poslechu a věrnost přednesu hudebního signálu reproduktorovou soustavou.

Abychom ze záznamu získali zvuk, potřebujeme zařízení, které převádí elektrický signál na akustické vlny. Tím zařízením je reproduktor. Avšak vyrobit reproduktor, který bude přenášet celé slyšitelné zvukové spektrum bez významného zkreslení, je a asi bude technicky nemožné. To je důvodem, proč se vyrábí vícepásmové repro­duktorové soustavy složené z reproduktorů specializovaných pro určitý rozsah frekvencí. Tyto reproduktory rozdělujeme dle použití do tří kategorií jako výškové, středové a basové.

Cílem reproduktorové soustavy je umožnit reproduktorům, aby zahrály to nejlepší, co dovedou. Podmínkou dobře hrající soustavy jsou nejen vhodně zvolené reproduktory, ale také korektně sestavená výhybka. Vhodná volba reproduktorů sama o sobě není nikdy úplně jednoduchá a výhybka následně musí respektovat parametry použitých reproduktorů, což je vždy technicky náročné a docela drahé.

Výškové reproduktory přednáší vyšší frekvence zvukového spektra v oblasti od 2000 až do 20 000 Hz a někdy i výše; speciální reproduktory které hrají frekvence pod 2000 Hz se používají v profesionální technice. Vysoké frekvence jsou doménou elektronicky vytvářených efektů a hlavně zde slyšíme malé bicí nástroje, triangl, činely, haitku, malé bubínky a podobně.

Prakticky u všech výškových reproduktorů jsou v charakteristikách určitá zvlnění, která vytvářejí jejich osobitý zvuk, jenž při poslechu obvykle vnímáme jako mírné zabarvení, tedy jako odchylku od skutečného zvuku nástroje. Proto zvukaři, když se snaží vyjádřit celkový dojem z výškového reproduktoru, používají výrazy jako neutrální, měkký, ostrý, syčivý, cinkavý, kovový a jiná přirovnání. Všechny výškové reproduktory více, nebo méně směrují tzn. mají maximum výkonu v ose reproduktoru a s odchylkou od osy akustický výkon klesá.

Pro posluchače je důležité, aby zvuk výškového reproduktoru nebyl nepříjemný a aby poskytoval co nej­věrnější zvuk s dostatkem detailů, což znamená, že odchylky v citlivosti by neměly být velké a strmé. Osobně si myslím, že mírné zabarvení zvuku nevadí. Problémem je ztráta zvukových detailů nebo když některé zvuky hudebních nástrojů buď zcela zmizí, případně splynou do jediného nerozlišitelného zvuku. Vysoce kvalitní výškové reproduktory přednesou i dynamické jevy, které uslyšíte například u virtuózních bubeníků při vyťukávání různých rytmických virblíků, které většina reproduktorů střední kategorie přednáší jako souvislý zvuk. Běžný činel vydává zvuky s frekvencí od 3000 Hz do 18 Khz v různé intenzitě a časovém rozložení, které závisí na kvalitě nástroje. Zvuk činelu docela dobře poznáme i když nám výškový reproduktor zahraje jenom část jeho zvuko­vého spektra. Pokles citlivosti reproduktoru na kmitočtech nad 10 kHz vyvolá pocit, že je činel slyšet z velké dálky (za zdrojem zvuku) a zvuk také ztrácí důraz. Odřízneme-li kmitočty nad 5000 Hz, pak se zvuk změní v obyčejné syčení a zní to, jako kdyby vycházel odněkud za zdí. Zvýšená citlivosti reproduktoru v oblasti nad 10 kHz způsobí, že zvuk je více prostorový a intenzivní. Proto většina posluchačů vnímá zesílení na vysokých kmitočtech jako zlepšení zvuku.

Přednes výškových reproduktorů v současné výrobní produkci nepovažuji za problémový, i když někdy je potíž v poklesu citlivosti nad 10 kHz a ztráta detailů. U reproduktorových soustav je někdy problém spíše v tom, co výrobci zařadili v elektrickém obvodu před samotný výškový reproduktor.

Středové reproduktory svým rozsahem přednáší především hlasové spektrum, to je interval 400 až 6000 Hz. Lidský sluch je na tuto oblast velmi citlivý. Po hlase poznáme i takové detaily, jestli je někdo smutný nebo se zlobí. Navržený rozsah středového reproduktoru v soustavě by se tomu měl přizpůsobit a v této oblasti by neměl být dělící kmitočet. Návrh výhybky u středového reproduktoru by měl umožnit, aby dělící kmitočet byl co nejvýše, a tím snížit výkonovou zátěž výškového reproduktoru. Příznivě to ovlivní dynamiku na vyšších středních kmitočtech.

Středové reproduktory na vyšších kmitočtech obvykle začínají směrovat, ale dle zkušeností to nepovažuji za významné zhoršení poslechu, protože zvuk bývá lépe prokreslený, než by to zvládnul výškový reproduktor. Když jsem měl k dispozici vhodný reproduktor, tak jsem volil horní dělící kmitočet až na 9 Khz a poslech byl považován za velmi dobrý. Útlum hlasitosti na středních frekvencích bývá někdy vnímán jako příjemný a řada posluchačů si zvuk upravuje pomocí korekcí a různých funkcí, které zvyšují dynamiku na koncích slyšitelného spektra, jako je třeba loudness.

Dobře nastavený (naladěný) středový reproduktor vnímá posluchač jako velmi příjemný, hlasový projev je kompletní a zvukaři do této oblasti umisťují řadu zvukových efektů. Středový reproduktor není problém vyrobit ani sehnat v přijatelně dobré kvalitě a pokud se podaří optimalizovat jeho funkci, je poslech skutečným zážitkem. Z nějakých, snad finančních důvodů, to výrobci nedělají.

Basový reproduktor přednáší například zvuk basové kytary, velkých bubnů a u filmů dunivých explozí a pádů. Zahrát věrně nízké kmitočty je stále a asi vždy bude velký technický problém. Potřebujeme, aby basový reproduktor hrál v oblasti od 20 Hz s minimálním zkreslením a dostatečným výkonem. To, co částečně zachraňuje situaci, je fakt, že se vyrábí basové reproduktory velkých výkonů a již není nutné stavět obrovské ozvučnice. Pomocí vhodných programů je možné stavět (simulovat) soustavy s různými akustickými obvody a tím donutit basové reproduktory, aby hrály hodně nízko a s velkým výkonem. Na druhou stranu výrobci hřeší na to, že citlivost našeho ucha pod frekvencí 100 Hz poměrně strmě klesá a v této oblasti mohou náš sluch ošidit. Jde to poměrně snadno. Například zdůrazněním některých frekvencí, kdy soustava ve skutečnosti jenom duní nebo vrčí, ale na posluchače to působí dojmem mohutného zvuku. Navíc nízkými frekvencemi se nám sluch snadno ohluší, což znamená, že se "přeladí" na ještě nižší citlivost.

Pro basovou sekci je vhodné použít větší reproduktory s průměrem nad deset palců a pokud chceme, aby reproduktor hrál hodně nízko, je také nutný dostatečný výkon zesilovače (nad 150 W). Uvedený výkon nevyžadujeme proto, aby bylo možné akustickou vlnou rozbít okna, nebo vyvolat u sousedů malé zemětřesení. Dobře zahraná a nahraná basová kytara je pro posluchače něco "magicky" působícího, když ji uslyší z kvalitně koncipované aparatury. Zvuk basové kytary doplněný (zejména) velkým bubnem je to, co dává hudebním skupinám a orchestrům individuální sound, a hudebním skladbám dynamiku, hloubku a prostor. Dobrý basový kytarista doslova „fascinuje“ posluchače také proto, že hluboké kmitočty vnímáme nejenom ušima, ale také celým tělem.

Aparaturu, která přednáší nízké kmitočty velmi věrně, na běžném trhu nenajdete. Považoval bych za úspěch, když budete slyšet polovinu zvuku, který je reálně nahrán a o správném spektrálním rozložení obvykle nemůže být řeč. V nabídkách najdete velké množství levných i drahých subwooferů, které mají spoustu zajímavých funkcí, včetně nastavení dělícího kmitočtu a natáčení fáze. Otázkou je, zda náš sluch dovede rozlišit na nízkých kmitočtech dělící frekvenci a fázové posuvy. Já myslím, že ne. Další otázkou je, zda si můžeme v běžném obytném domě hlasitě pustit moderní hudbu (nebo film) s věrně reprodukovanou basovou sekcí a odpověď opět je, že asi (běžně) ne, protože zvuky v oblasti pod padesát herců lze jen těžko omezit pouze do jedné místnosti a celý dům bude osloven tím, co posloucháte.

Prvním dojem by měl být, že poslech je příjemný, že nás nic neruší, neznervózňuje a nástroje mají obvyklý zvuk. Všichni zvukaři shodně doporučují poslechnout si několik oblíbených nahrávek nejlépe různých žánrů. Poslechnout si nahrávku, kde převažuje zpěv, potom tu, kde je dobře a výrazně nahraná basová kytara, nejlépe s velkým bubnem a nějakou skladbu, kde bubeník předvede, co umí zahrát na "plechy". V průběhu kontrolního poslechu se nesmí měnit nastavení zesilovače. Problémem by mohlo být, když nemáte nic "naposloucháno" v plném rozsahu, když zdrojem Vašeho poslechu byl doposud repráček v malém přenosném rádiu a odposlechy v televizním přijímači. Zvuk, který slyšíte na koncertech, byste doma asi slyšet nechtěli, a tak nezbývá než při výběru požádat o pomoc někoho s většími zkušenostmi. Další problém může být, že poslouchaná soustava je úplně nová a není rozehraná, ale i taková soustava při poslechu naznačuje, co bude po rozehrání umět.

Hoďas