Motto 1: „Skončil jsem s tím! Už mám toho plné zuby. Pořád se musím s někým do nekonečna dohadovat o tom, jak co hraje!“; prodejce špičkové audiotechniky.

V současné době většina prodejců tvrdí, že se zájem o kvalitní audiotechniku propadá do hlubin nezájmu. S tímto tvrzením je v rozporu skutečnost, že téměř každý nějakou audiotechniku vlastní a denně ji užívá. Otázka spíše zní: Kde je kvalitní audiotechnika? Při nákupu reproduktorových soustav provází většinu zákazníků pocit nejistoty. V jedné cenové relaci jsou desítky různých soustav. Nabídka je nepřehledná a informací pro porovnání jednotlivých soustav je opravdu míň než málo, uváděná technická data nic podstatného nesdělují. Prodejci, až na výjimky, informace dále minimalizují a spoléhají se na to, že zákazníci koupí výrobek bez znalosti základních technických dat. Snaží se „prodávat“ a budou vám pravděpodobně říkat to, o čem se domnívají, že slyšet chcete.

Motto 2: „My nepotřebujeme, abyste tomu rozuměl. My chceme, abyste prodával!“

Kdysi jsem se ucházel o místo prodejce u evropské renomované firmy a myslel jsem, že jsem v daném oboru dobře kvalifikován - a do­stalo se mi této odpovědi (zjednodušeně). A vlastně mi tím bylo nenápadně naznačeno, že kvalifikace a vzdělání v oboru je nežádoucí, že je jaksi na obtíž.

Tato primitivní tendence obecně charakterizuje současný obchodní trend, audiotechniku nevyjímaje (honba za okamžitým ziskem). Řada obchodních praktik vypadá jako záměr uvést zákazníka do stavu naprostého zmatení pojmů. Dezorientovaný zákazník je nejlepší zákazník?! V devadesátých letech se ve Spojených státech zvedla vlna odporu proti psychologicky vyškoleným prodejcům, kteří rutinně zpracovávali zákazníky, aby koupili něco, co vlastně nechtěli.

Reproduktorové soustavy nejsou běžné spotřební zboží. Dokážou zprostředkovat zvukový zážitek, vyvolat dojem přítomnosti orchestru nebo hudební skupiny a velmi často mívá majitel k soustavám zcela osobní vztah. Kvalitně ozvučené DVD vás poleká pomocí filmových detonací a vyvolá dojem, že vám po obýváku běhají koně. I průměrná aparatura může vyvolat iluzi, že se děj odehrává přímo před vámi, a to je hlavním cílem zprostředko­vaného poslechu. Proto přístup k prodeji tak speciální a individuální komodity by měl být střízlivý, znalecký a realistický.

Motto 3: „Já nemám absolutně žádný sluch a vlastně vůbec nic pořádně neslyším“; zájemce o audiotechniku.

Technický popis toho, jak reproduktorové soustavy hrají, je opravdu hodně složitý a každý při svých soudech by měl být opatrný – podívejte se do učebnice fyziky na tzv. oblast slyšitelnosti, jak jsou křivky vyjadřující frekvenční citlivost ucha zvlněné. Někdo tvrdí, že má výjimečný sluch a slyší mnohem více než ti ostatní, dokonce slyší fázové posuny mezi jednotlivými reproduktory a rozladěný basreflex. Je to pozoruhodné, protože fáze a impedance u reproduktorů jsou vždy frekvenčně závislé a basreflex je možné naladit různým způsobem a u nových soustav nemusí ladit vůbec, než se rozehrají. Pamatuji se, jak v jednom časopise vyšel článek, kde někdo uváděl, že ve stereu slyšel jednotlivé pozice zpěváků ve sboru. Pochybuji, že to rozlišíte při přímém poslechu a navíc: ve sboru se obvykle zpívá vícehlas, kde jednotlivé hlasy harmonicky interferují. Považuji rovněž za vhodné upozornit, že náš sluch přijatý zvukový signál rekonstruuje, tedy je schopen v mozku chybějící signály doplnit tak, abychom dobře rozuměli. (Navíc řadu všeslyšících odborníků jsem přistihnul při chválení aparatur, které si to vlastně nezasloužili.)

Tato poněkud nadsazená tvrzení pravděpodobně vyvolávají u běžného zájemce o audiotechniku obavy ze ztrapnění. Zájemci o audiotechniku na to reagují tak, že o sobě tvrdí, že nic pořádně neslyší a že kvalitu zvuku vůbec nedokážou posoudit. Moje běžné praktické zkušenosti tuto obavu nepotvrzují a drtivá většina lidí vnímá kvalitní poslech velmi pozitivně.

Motto 4: Lidské ucho je nejlepším soudcem. Jste-li se zvukem spokojeni, je to nejsprávnější nastavení. Nesnažte se za každou cenu o hladkou frekvenční odezvu, pokud vaše uši říkají NE. Neposlouchejte ani kritiky hifi magazínů, koneckonců mají jiné uši. Pokud slyší něco, co vy neslyšíte, proč bychom se tím měli řídit? Profesionální zvukař a hudebník.

Uvědomme si nejprve, co a jak chceme a budeme poslouchat. Nejčastěji to pravděpodobně bude vysílání na VKV a příjem digitální televize. Klasické video se s námi již asi rozloučilo, z kazetových magnetofonů se stala neprodejná bazarová komodita a standardem se stává digitální CD, DVD, Blue Ray, zdrojem zvukové stopy bývá také počítač a tím i stopy stažené pomocí internetu.

Považuji za vhodné před nákupem celou situaci zevrubně posoudit a (pokud to půjde) rozhodnout se pro jednoho výrobce aparatury včetně televize. Výběr reproduktorových soustav může být individuální, ale tech­nicky zvládnutý. Důvodem je, že budeme mít jistotu, že jednotlivé komponenty budou dobře spolu­pracovat a bude možné většinu (důležitých) funkcí ovládat jediným ovladačem, což považuji za podstatný přínos k uživatel­skému komfortu. Kvalita zařízení se obvykle odvíjí od ceny. Jsou zde určité rozdíly mezi vyhraněnými značkovými firmami a méně renomovanými, kdy je možné koupit srovnatelné zařízení za nižší cenu, ale to je předmětem poradenství AH.

Rozhlas na VKV: ve své době poskytovalo velmi kvalitní a příjemný stereofonní poslech přenosem pomocí frekvenční modulace, která byla poměrně dost inertní k poruchám. Zvukoví puristé vysílání na VKV za Hi Fi nepovažovali, protože signál procházel řadou úprav, aby se do modulace „vešel“ a již se k původní kvalitě nemohl vrátit. Osobně považuji příjem na VKV za vyhovující pro běžný poslech, protože přenáší všechny zvukové detaily potřebné ke kvalitnímu poslechu.

Přehrávač CD: Nejstarší komerčně dostupné digitální medium. Bývá kritizováno pro nízký vzorkovací kmitočet a že kmitočty nad 15 kHz jsou ve skutečnosti pouze extrapolovány. Zlepšení přináší různé způsoby opakova­ného převzorkování na vyšší kmitočet a myslím, že úspěšně. Průměrná aparatura s CD stále poskytuje zvuk, který lze považovat za vysoce věrný.

Přehrávače DVD a Blue ray: Zvuková stopa, pokud byla primárně nahrána v příslušné kvalitě, má nezkreslený rozsah do 20 Khz. Při nákupu DVD je nutné se podívat na počet nahraných stop. Starší filmy bývají i monofonní a žádná simulace to nenapraví o nízkém kmitočtovém rozsahu a dynamice zvuku nemluvě. Osobně se mi simulo­vané prostorové ozvučení moc nezamlouvá, pro kvalitní poslech považuji za nutné, aby reprodukovaný počet stop byl na původním (zdrojovém) nosiči.

Digitální televize: Mnoho uživatelů televize si neuvědomuje, že televize má poměrně kvalitní stereofonní zvukovou stopu a poslechem z televizních repráčků přichází o značnou část zvukového doprovodu (dojmu). Propojení se zvukovou aparaturou považuji za nutné, protože i výrobci uvádí, že reproduktory umístěné v televizorech jsou pouze „odposlech“.

Počítače a komprimovaný zvuk: Počítač není primárně formulován jako zdroj zvukové stopy. Pokud vyža­dujeme solidnější kvalitu zvuku, je nutné počítač vybavit vhodným hardwarem, šestikanálovou zvukovou kartou a kartou s výstupem HDMI, nebo alespoň se scartem. Toto vybavení vám již umožní používat počítač jako přehrávač, ale nikdy to nevykompenzuje kvalitu signálu přenášeného pomocí internetu, kterou považuji za hodně nízkou. Stereofonní poslech zvukových stop zpracovaných pomocí kompresních programů bych za věrný poslech nepovažoval, v lepším případě dochází ke ztrátě stereofonní báze, při větší kompresi mizí jednotlivé nástroje a nelíbí se mi kmitočtový rozsah (zvuk jako z telefonu).

Desítky let se hledalo, jak vylepšit nekvalitní zvuk z gramofonových desek a magnetofonů a když konečně máme medium, které dokáže přenést nahrávku v nezměněné kvalitě, tak to převálcujeme kompresními pro­gramy, které část stopy vypouští jako „neslyšitelnou“.

Monofonní. Pomocí jedné reproduktorové soustavy. V současnosti jsou veškeré nahrávky vydávány mini­málně jako dvě zvukové stopy, reprodukce jedním reproduktorem znamená ochuzení o zvukové informace.

Stereofonní. Poslech pomocí dvoukanálové reprodukce. V současné době se doporučuje doplnit stereo subwooferem (označení 2+1), což dojem z poslech obvykle zlepší, ale technicky se vše hodně zkomplikovalo.

Vícekanálové prostorové ozvučení. Zvukový doprovod na DVD a Blue ray obsahuje až pět zvukových stop 20 Hz až 20 kHz a jednu pro subwoofer (označení 5+1). Se sedmikanálovým zvukem jsem se na DVD doposud nesetkal. U starších nahrávek vydaných na DVD jsou běžně také 2+1, stereo a mono a slyšitelný šum.

Plošné ozvučení. Ozvučení pomocí mnoha reproduktorů umístěných (na) ve stěnách a podhledech. Tento způsob ozvučení považuji za poněkud nešťastný. Takováto reprodukce na mne působí chaoticky, při větších prostorech zvuk z jednotlivých reproduktorů interferuje (vzájemné rušení) a člověk neví odkud mu hrají. Tento druh ozvučení odkazuji do hypermarketů a to jenom proto, že to asi jinak nejde a musí tam být evakuační rozhlas pro případ požáru nebo neštěstí. V restauracích jsem tento poslech vnímal jako nepříjemný.

Velikost a funkci ozvučovaného prostoru, ochotu a možnost přizpůsobit ozvučované prostory předepsaným parametrům poslechového prostoru, uvědomit si obvyklý způsob poslechu a jakou částku chceme investovat.

Architektonické umístění ozvučovaného prostoru z hlediska průzvučnosti stěn, (samostatný nebo řadový rodinný domek, secesní bytovka s mohutnými zdmi, nebo panelák). Aparaturu s výkonem stovek wattů využi­jeme v paneláku jen krátce, než na nás sousedi zavolají policejní hlídku.

Není-li možné vytvořit prostor pro šestikanálovou aparaturu (5+1), klesá význam takového ozvučení a je lepší zakoupit 2+1, nebo obyčejné stereo, protože za stejnou cenu pořídíte vyšší kvalitu. Filmů na DVD, kde by ozvučení 5+1 přinášelo významné zlepšení není zase tak mnoho. Je dobré si uvědomit, že i stereofonní poslech je technicky navržen pro pravoúhlou místnost a že hlavní reproduktory by měly být umístěny podél jedné stěny. Nepravidelný tvar místnosti nebo podkroví se šikmým stropem může šíření zvuku ovlivnit. Stereofonní poslech se obvykle zhorší a prostorová báze bude ovlivněna. Poslech vícekanálového ozvučení je nutné vnímat uprostřed zvukového pole ve vymezeném prostoru. V případě, že nehodláme nehybně sedět a naslouchat v předepsaném prostoru v místnosti se správnou geometrií, nepovažuji šestikanálovou reprodukci za nutnou.

Naopak, hodláte-li investovat – horní cenová hranice není omezena. V případě, že se rozhodnete pro zvuko­vou aparaturu za milion Kč, tak je vhodné současně investovat do vybudování korektních poslechových prosto­rů. Zlepšení zvuku bude výraznější, než další investice do aparatury. U značkové domácí aparatury nad 100 tisíc Kč je vliv ozvučovaného prostoru tak velký, že jeho přizpůsobení je důležitou podmínkou pro to, abychom vůbec mohli slyšet, co aparatura skutečně dovede přednést.

Prohlédněte si reproduktory, jsou li jejich membrány vyrobeny z tenkého papíru vyhlídky na dlouhodobý kvalitní zvuk jsou menší, než když je membrána z plastu, kovu nebo kompozitní. Mám lepší zkušenosti, když je membrána vyrobena z tužšího materiálu. Surround (závěs membrány) může být gumová vlnka, nebo několik vlnek z pogumovaného plátna. Možností je více, vliv na reprodukci není podstatný. Mám určité výhrady k životnosti papírové vlnky, ale ty dnes už na trhu nejsou vidět.

Výškový reproduktor je nejběžnější s jednopalcovou kalotou z různého materiálu a různého druhu vyzařo­vání. Výškové horny pro domácí audio se už nepoužívají. Test poslechem - nemám preferenci.

Ozvučnici poklepeme prstem, jako když klepeme na dveře. Dobrá ozvučnice by neměla dunět. Čím vyšší zvuk při poklepu uslyšíme tím lépe. Při položení ruky na stěnu by se při hlasité reprodukci neměla citelně chvět.

Tyto fyzikální parametry popisují zatížitelnost reproduktorů a v dokumentaci bývají často nadhodnocovány. Měly by být změřeny dle příslušné normy. Předchůdcem těchto parametrů byla norma DIN 45324, kde sinusový výkon představoval výkonovou zátěž se střídavým napětím ve tvaru sinusoidy a hudební výkon je možné popsat jako průběh zátěže, kde se střídají výkonové špičky s jinými menšími zátěžemi. Sinusový výkon je vlastně trvalá výkonová zátěž a hudební nechává reproduktory chvilku „odpočnout“, takže se cívky tolik nezahřívají. Proto ten rozdíl, kdy hudební výkon bývá obvykle dvojnásobný. Obdobně se zatěžují reproduktory také podle normy DIN IEC 268-5, ale místo tzv. sinusoidy se používá „růžový šum“. Jestli jste to někdy slyšeli, tak to zní podobně, jako když přelaďujete stanice, takové to šumění v rádiu. Tento příkon neznamená, že reproduktor po spuštění zvukového signálu odebírá uvedené množství energie, je to maximální hodnota zatížení, která při dlouhodobém hraní reproduktor nepoškodí.

Tyto hodnoty Vám poslouží k navržení výkonu aparatury, když ovšem uvidíte čtyřpalcové reproduktory, kde (jakýkoliv) výkon je nad 80W a jeho cena je menší než deset tisíc, tak váhejte nad seriózností údajů. U součas­ných moderních reproduktorů můžeme prostě uvažovat, že malé reproduktory mají malý výkon, velké můžou mít vyšší.

„Papírový“ výkon aparatury bývá často nadsazený a některé uváděné výkony by odpovídaly spíše obloukové svářečce. U zesilovačů pro běžné ozvučení domácích prostorů postačí reálný výkon 40 až 60W (rms) na jeden kanál pro přední reproduktory, pro zadní může být nižší a případný subwoofer 60 až 100 W (rms). U výkonu musí být uvedeno do jaké zátěže byl změřen. Uvádí-li se, že má do čtyřech ohmů 120W znamená to, že do osmi ohmů to bude přibližně 60 W (dle vlastností zesilovače).

S publikovanými výkony reproduktorových soustav mám obvykle problém s věrohodností, ale pravidlem je, že by měly být větší, než je výkon zesilovače (klidně dvojnásobný). Je to logické, protože nebudou ohroženy přetížením a zahrají dobře i různé výkonové špičky (zejména při katastrofických filmech).

Příkon aparatury je jedno z nejvíce matoucích témat. Kolem výkonu audiovizuální aparatury, zejména její energetické spotřeby, panuje v běžném povědomí řada omylů. Výrobci se honosí extrémními výkony až stovkami wattů a z toho plyne obava, že aparatura bude mít velkou spotřeba elektrické energie. Připravil jsem si zásuvku s propojeným ampérmetrem a měřil jsem výkony různých aparatur (napětí jsem považoval za konstantní). Výkon starší komponentní věže Pioneer (zesilovač 2×120 W do 4 Ω) ve standby byl 8 W, po zapnutí se zvýšil na 35 W a při plném výkonu (hlasitost na 75 %) odebíral kolem 40 W, v krátkých špičkách až 100 W, při běžném poslechu odběr nepřekročil 50 W. Následně jsem pro přesnější určení výkonů pustil růžový šum, abych omezil kolísání ve výkonu. Původní výsledek v běžném poslechu se potvrdil a celkový příkon zesilovače 120 W dával zvuk s intenzi­tou na hranici fyzické snesitelnosti. Výrobci technicky udávají maximální výkony, po jejichž překročení je aparatura v limitaci. Ale tohoto výkonu dosáhnete jen málokdy a je to drahé, protože může dojít k nevrat­nému poškození zesilovače. Zajímavostí je, že když jsem porovnával reproduktorové soustavy s 8 a 15 palcovými reproduktory, tak při srovnatelné hlasitosti měly menší spotřebu energie ty patnáctipalcové, což vypadá jako protimluv. Jenže účinnost reproduktorů v závislosti na ploše membrány je mocninná, takže ty velké mají podstatně větší účinnost (a taky lépe hrají).

Dobře naladěná basreflexová ozvučnice mívá příjemný poslech a basy se zdají být mohutnější (za cenu chytře naplánovaného zkreslení). Uzavřená ozvučnice je přesnější a dle typu reproduktorů má subjektivně méně dynamické basy. Nemám preferenci.

Jak jsem se již vícekrát zmínil, větší reproduktory mají lepší účinnost. Nemají velký rozkmit membrány, pracují s menšími rychlostmi a tím pádem mají lepší předpoklady hrát dobře. Je tu více předpokladů jako je třeba směrování nebo polarizace zvuku, ale to je problém pro konstruktéry.

Dělící kmitočty závisí na vlastnostech reproduktorů. Čím jsou nižší, tím jsou výhybky dražší. A je také vyšší výkonová zátěž na reproduktory v horních pásmech. Toto uspořádání má menší směrování reproduktorů, zvuk bývá vnímán jako přesnější a věrnější.

Dvoupásmové soustavy: dělící kmitočet by neměl být pod 2500 Hz, pokud se nejedná o nějaký speciál.

Třípásmové soustavy: soukromě preferuji co nejširší kmitočtový rozsah pro středový reproduktor. Techni­cky doporučuji rozsah 500 až 5000 Hz. Není to pravidlem, ale zde dosáhneme minimálního směrování a polariza­ce zvuku a bude optimální zatížení výškového reproduktoru (v závislosti na rozměrech a umístění reproduktorů).

Aktivní výhybky: aktivní výhybkou bývá obvykle vybaven aktivní subwoofer, aby hrál pouze nízké kmitočty. Používají se také jako externí, kdy si můžeme nastavovat dělící kmitočty sami. Určitě je to skvělá hračka, vliv na kvalitu nedokážu posoudit.

Za dobrý nápad považuji zesilovače, které u satelitů dovedou pomocí aktivní výhybky omezit dolní kmitočet a pod tímto kmitočtem hraje nízké frekvence subwoofer. Ozvučování nám usnadní, když máme jistotu, že satelity a subwoofer nehrají stejné frekvence společně. Je zajímavé, že tohle dovedou levnější domácí kina zatímco u drahých komponent vládne naprostý chaos (jinak to neumím vyjádřit).

Zde je informační nejistota asi největší. Navíc se vlastnosti reproduktorů s dobou hraní mírně mění (obvykle k lepšímu), takže při nákupu toho poslechem moc nezjistíte. Každý výrobce publikuje velmi vyrovnanou charakteristiku, bohužel málokdy pravdivě. Snad je možné porovnávat o kolik klesají basy na 50Hz, ale ani to nenahradí dojem posluchače z nízkých kmitočtů. U basového reproduktoru hodně záleží na přednesu vyšších harmonických kmitočtů a i u malých reproduktorů může být vyvolán pocit, že hluboké basy jsou slyšet. U středů jde především o přednes detailů (zpěv) a u výšek, jak nám cinká haitka nebo triangl a činely.

Tento požadavek je velmi subtilní. Příjemné pěkné basy vám naznačí i malý reproduktor. S velkým (výkonným) reproduktorem, který zahraje dolní zvukové spektrum s malým poklesem se o radost z akustického zážitku rozdělíte ze sousedy (zejména ve zmiňovaném paneláku). Nejčastější chybou z výroby je nedostatečný výkon basové cívky. To se při zvyšování hlasitosti projeví zhoršováním dynamiky až po zastavení výkonu na basovém reproduktoru.

Technický parametr, který s kvalitou poslechu souvisí jen okrajově. Profesionálové se přiklání ke čtyř­ohmovým verzím kvůli většímu výkonu, který je možné ze zesilovače dostat a lepší dynamice. Ale tyto požadavky nemají v domácím poslechu velký význam. Minimální impedance soustav (číslo uváděné na soustavách) by měla být stejná nebo vyšší, než je uvedena na zesilovači (vyšší impedance zatěžuje zesilovač méně).

Parametr důležitý spíše pro profesionály. U domácích soustav se obvykle pohybuje v oblasti 85 až 92 dB. Soustavy s vyšší citlivostí mají sice lepší dynamiku, ale v uvedené oblasti to u domácího poslechu prakticky nepoznáme.

Přednes nízkých kmitočtů závisí na kvalitě basového reproduktoru a objemu ozvučnice. Tvar a uspořádání (umístění reproduktorů a basreflexu) zvuk ovlivňují méně. U starších basových reproduktorů platilo, že čím větší objem, tím lépe. Enormní výkony moderních basových reproduktorů umožňují objem redukovat a obecně můžeme říci, že zlepšení přednesu basů nad objemem 40 l již není tak významné a skříně se stolitrovými objemy ztrácejí smysl. Tohle pravidlo vztahuji i na subwoofery, zvláště proto, že se používají různé akustické obvody, které přednes nízkých frekvencí posilují. A naopak, subwoofer pod 25 l a reproduktor pod 8 palců bych považoval za imitaci. Zde musím podotknout, že i imitace může poskytovat příjemný poslech.

Parametr opět spíše pro konstruktéry, přesto je možné říci, že reproduktory v soustavě hrají lépe, když vzdálenost jejich středů je co nejmenší (kromě některých speciálů). Za vhodné považuji umístění ve vertikální ose. Výjimkou je basový reproduktor. Nyní se objevují soustavy s basovým reproduktorem umístěným z boku soustav, které se umisťují osou proti sobě. Toto řešení ve mně na první pohled působilo rozpaky, ale při poslechu toto uspořádání vyvolává dojem, jako by basy vycházely z celého prostoru mezi reproduktory - není to špatné. Umístění basreflexového nátrubku nemá zásadní vliv na reprodukci nízkých kmitočtů a z technického hlediska nezáleží na tom, jak je v soustavách umístěn. Osobně u větších soustav preferuji dozadu u malých je to lhostejné. Obecně se doporučuje, aby vzdálenost vyústění nebyla od překážky (podlaha, zeď) menší než je průměr nátrubku a je třeba zachovat stejnou vzdálenost u obou soustav.

Doufám, že jsem vám při výběru nových reproduktorových soustav alespoň s něčím pomohl.

Hoďas