Akustické studio Audio Hoďas
Audio Hoďas - servis a poradenství v oboru audiotechniky
Servis a poradenství v oboru audiotechniky.
Opravy, rekonstrukce a vývoj reproduktorových soustav.
Instalace a ozvučení domácích a komerčních prostorů.
Akustické studio Audio Hoďas
nabídka služeb
Terminologie
Jaké existují formáty ozvučení?

Dnes používané formáty ozvučení jsou určeny počtem zvukových stop využitých pro vytvoření tzv. zvukového prostoru. Rozdíly mezi zvukem jednotlivých repro­soustav vyvolají dojem, že se posluchač nachází uvnitř děje, např. na hudebním koncertě nebo ve filmové akční scéně.

Přehled základních formátů:
  • 1.0 (monofonní reprodukce),
  • 2.0 (stereofonní reprodukce),
  • 2.1 (stereo + subwoofer),
  • 3.1 (2.1 + centrální soustava),
  • 5.1 (3.1 + zadní efekty),
  • 7.1 (5.1 + boční efekty).

Více viz článek: Zvukové formáty...

Formáty ozvučení

Legenda:
C ..... Centrální reprosoustavy
S ..... Subwoofer
P ..... Přední reprosoustavy
B ..... Boční efektové soustavy
Z ..... Zadní efektové soustavy

Terminologie
Co je směrování reproduktorů?
Reproduktor není bezrozměrný hmotný bod z příručky teoretické fyziky. Je to reálné trojrozměrné těleso. A v reálném světě nefungují věci tak ideálně, jako v matematických vzorcích.
Proto se zvukové vlny ze svého zdroje, jímž je reproduktor, nešíří rovnoměrně všemi směry, ale s rostoucí odchylkou od osy reproduktoru intenzita zvuku slábne. Tento pokles je tím větší, čím vyšší má zvuková vlna frekvenci. Z tohoto důvodu je směrování problém hlavně výškových reproduktorů.

směrování reproduktorů

Terminologie
Co je to decibel?
Jednotka Decibel je desetina Belu, který ve fyzice vyjadřuje bezrozměrnou míru. Decibel je definován jako desetinásobek dekadického logaritmu podílu změřené a referenční hodnoty.
y = 10·log(x/xo) [dB]
Využívá se v mnoha oblastech fyziky a v akustice se v decibelech stanovuje např. síla zvuku. K tomu slouží veličina nazvaná hladina akustického tlaku, jež porovnává čtverce efektivních hodnot tlaků.
Lp = 10·log(p²/po²) = 20·log(p/po) [dB]
Vztažnou hodnotou je tady tlak 20 µPa. To je prahová hodnota tlakové diference rozlišitelné lidským sluchem. Výpočet byl modifikován tak, aby porovnával výkony zvukových vln, které rostou úměrně se čtvercem tlaku. Proto je tlak ve vzorci zastoupen svojí druhou mocninou.
Více viz Wikipedie
Terminologie
Co je to basreflex?
Basreflex je otevřený kanál v ozvučnici. Stručně řečeno je to přesně definovaná roura zavedená do ozvučnice. Důvodem, proč se basreflexy používají, je snaha zvýšit výkon reproduktorové soustavy využitím kmitání zadní strany membrány basového reproduktoru.
Basreflex společně s reproduktorem a ozvučnicí vytvoří rezonátor, který zvýší intenzitu zvuku určité frekvence, avšak jako každý rezonátor jen jedné určité frekvence na úkor těch ostatních.
Monotónní dunění pak má vyvolat dojem, že i poddimenzovaná aparatura zvládne přednést nízkofrekvenční zvuky s dosta­tečnou intenzitou. Je to jen iluze, která může být působivá při sledování akčních filmů, ale při poslechu hudby negativně ovlivňuje kvalitu reprodukce.

Basreflex

Terminologie
Co je to subwoofer?

Subwoofer je ta část zvukové aparatury, která je vyhrazená na reprodukci velmi nízkých kmitočtů, na které již satelitní soustavy výkonově nestačí. Proto vhodně navržený subwoofer umožní provozovat celkem malé satelitní soustavy. Bohužel subwoofer přináší i řadu problémů.

Výhody:
  • možnost napravit některé chyby prostoru či reprosoustav,
  • velký počet technických řešení,
  • spousta možností nastavení.
Nevýhody:
  • množství technických omezení,
  • zkreslení způsobená basreflexem,
  • složité nastavení dělícího kmitočtu,
  • složité nastavení správné fáze,
  • zabarvení zvuku dané nelineárním profilem generovaných frekvencí.
Časté chyby:
  • poddimenzované výkony,
  • malý reproduktor,
  • malá ozvučnice,
  • nevhodný materiál ozvučnice,
  • nevhodné tlumení ozvučnice,
  • nesprávně naladěný basreflex.
Více viz článek:
Subwoofery, jejich výhody a nevýhody

Reproduktorové frekvenční výhybky

Než jsem začal psát tento článek tak jsem poněkud váhal a přemýšlel, jak to vlastně všechno popsat, protože informace obsažené v tomto v článku považuji za důležité. Psaní tohoto článku provázely obavy, že by text mohl vypadat jako nějaká bulvární kritika, jejímž hlavním účelem bývá někoho osočit a poškodit. Bohužel téměř všichni výrobci reproduktorových soustav si mohou sami za to, že věcné, technické posouzení jejich práce, by mohlo být až zdrcující. Návrh výhybek je velmi komplikovaná technická oblast, kde paradoxně výrobci, a to i ti renomovaní, nejvíce švindlují a někdy také vymýšlí blbosti, navzdory technické, fyzikální logice, co je a co už není přípustné, nebo vhodné.

Definice:

Výhybka – soustava propustí, které v reproduktorové soustavě frekvenčně oddělují zvuková pásma pro jednotlivé reproduktory.

Propust – soubor elektrických součástek (cívek a kondenzátorů), který propustí dál jen signál v určité frekvenční oblasti.

Výhybka rozhodujícím způsobem určuje to, v jakém režimy nám reproduktory v soustavě hrají. Všechny konstrukce všech elektrodynamických reproduktorů jsou určitým kompromisem a neexistuje dokonalý (ideální) reproduktor a z prostých fyzikálních důvodů, pravděpodobně existovat nebude. Pomocí výhybky můžeme z přednášeného zvukového spektra odstranit, nebo potlačit poruchy a nedostatky v charakteristikách repro­duktorů. Dobře navržená výhybka může z průměrných reproduktorů sestavit excelentní soustavu s vynikajícím zvukem. Z nějakých, pro mne těžko pochopitelných důvodů, této možnosti výrobci repro­duktorových soustav nevyužívají. S největší pravděpodobností se zde projevuje skutečnost, že o kvalitě výrobků stále více rozhodují různí manažeři, obchodníci a nákupčí polotovarů a stále menší slovo mají technici a odborníci v dané oblasti.

Oblast slyšitelnosti u lidského sluchu je poměrně individuální. Začíná někde mezi 18 – 20 Hz a končí mezi 10 až 20 kHz, v závislosti na fyziologickém stavu sluchového orgánu člověka. Komerčně nahraná hudební stopa mívá frekvenční rozsah do 20 kHz. Běžný nízkofrekvenční zesilovač nám signál ze záznamu posílá do reproduktorů v podobě nízkofrekvenčního (střídavého) elektrického signálu. Reproduktorová výhybka pak má uvažovanou frekvenční směs rozdělit na jednotlivá pásma pro basový, výškový a případně středový reproduktor. Napětí na svorkách soustavy se neustále mění a při běžném poslechu, obvykle nepřekročí 6 V. Proudy mohou být ve špičkách až několik ampérů, zejména na nízkých frekvencích.

Technologický postup, jak sestavit reproduktorovou výhybku je z fyzikálního, matematického a také fyziologického hlediska pravděpodobně jeden z nejkomplikovanějších technických problémů. Fyzikálním dělením frekvenčních pásem se zabývá poměrně dost komplikovaná oblast elektrotechniky, která se nazývá teorie filtrů. Specializované verze příslušných výpočtů se dostávají na internet a do příruček v podobě různých programů a vzorců na výpočet výhybky. Někdy skutečně jdou k výpočtu použít, ale vždy jde o neúplné postupy. Jsou-li tyto vzorce odvozeny správným postupem, jsou použitelné pro ideální reproduktor. Ale jak víme, všechny reproduktory mají k fyzikálnímu ideálu hodně daleko.

Reproduktorová výhybka je speciální nízkofrekvenční filtr, kde je důležité, aby signál byl v určité frekvenční oblasti utlumen a další ovlivnění procházejícího signálu bylo co nejmenší. Je tedy nutné pochopit, jak jednotlivé součástky průchod elektrických frekvencí ovlivňují. Kromě znalostí nízkofrekvenční techniky, fyzikálních principů a matematických funkcí, které tuto problematiku popisují, je nezbytné mít odpovídající vybavení - dobré měřicí přístroje a výpočetní techniku. Tím nejdůležitějším je ale cit pro zvuk. Nejde tu úplně o sluch hudební, který určitě není na škodu, ale o určitou schopnost citlivého vnímání frekvenčního složení a zabarvení zvuku a chápání jeho akustické struktury. Vyžaduje to poměrně rozsáhlé zkušenosti a je nutné umět vnímat, jak hudební nástroje obvykle zní v reálu a jak mohou a mají být slyšet ze zvukové aparatury. Technická data, která je možné naměřit, nám sdělí určité kvalitativní předpoklady, ale současně je nutné chování reproduktoru pochopit a slyšet. Je potřebné také vědět, jak se chování reproduktorů bude měnit po zapojení do soustavy. Zajímavé je vědět, že dva různé reproduktory se stejnými technickými daty, mohou při poslechu znít zcela odlišně.

Hlavním cílem při konstrukci výhybky je umožnit reproduktorům zahrát to nejlepší co dovedou. Návrh dělících kmitočtů musí respektovat vlastnosti reproduktorů, je nutné prostudovat jejich technické parametry, navrhnout typ propusti a dělící kmitočet. Počet technicky správných možností, jak navrhnout frekvenční propust je nekonečný a konstruktér by měl vědět (a často jde o intuici), jakým směrem se má zaměřit. Měření je dobrá podpora, ale rovněž musíte slyšet a cítit jak se soustava chová. Důležitou funkcí reproduktorové výhybky také je, že s její pomocí urovnáme jednotlivé reproduktory v soustavě tak, aby na sebe optimálně akusticky navazovaly. Tyto úvahy jsou důvodem, proč považuji návrh výhybek a stavbu celé reproduktorové soustavy za určitý druh umění.

Aby kvalita výhybky měla určitou minimální úroveň, můžeme vyslovit obecná pravidla, která je možné zjistit pouhým pohledem nebo jednoduchým měřením:

  1. Dvoupásmová výhybka by měla být složena minimálně ze dvou cívek a dvou kondenzátorů. Třípásmová výhybka by měla být složena minimálně ze čtyř cívek a čtyř kondenzátorů.. V takovémto případě se jedná o nejběžnější propusti druhého řádu se strmostí 12 dB (což se obecně považuje za rozumné minimum). V případě, že je součástek méně, tak výrobce něco ošidil. Někdy některé součástky vypustit jde, ale je to spíše výjimečná konstelace. Běžně to nelze doporučit.

třípásmová výhybka od renomovaného výrobcetřípásmová výhybka od renomovaného výrobcetřípásmová výhybka od renomovaného výrobce

Tak tohle jsou třípásmové výhybky od renomovaných výrobců.


  1. Použití elektrolytických kondenzátorů v sériové větvi výhybky podstatně zhoršuje výsledný zvuk soustavy, v paralelních větvích je vždy problematické. Princip elektrolytického kondenzátoru je založen na chemické reakci. Každá chemická reakce se řídí zákonitostmi chemické kinetiky a vše je složitější o to, že jde o zachycování částic (elektronů) v pevné hmotě. Svůj vliv zde uplatňuje difůze a koncentrační gradient. Není to běžná chemická reakce, kde se látky promíchají a reagují, ale uplatní se další jev, který se nazývá prostup hmoty. Každá chemická reakce má při dané teplotě určitou rychlost, která se s rostoucí teplotou zvyšuje. Průběh reakce má časovou závislost, a ta výrazně závisí na uspořádání kondenzátoru. To jsou hlavní důvody proč je chování elektrolytických kondenzátorů při rostoucích frekvencích nekorektní. Vykazují také poměrně vysokou reaktanci, což znamená ztrátu signálu. Elektrolytický kondenzátor způsobuje svojí povahou vyhlazování signálu a k tomu se v elektronice obvykle používá. Naproti tomu při nabíjení svitkových kondenzátorů se jedná o povrchový jev s minimální ztrátou energie a vše funguje jednoznačně lépe.

dvoupásmová výhybka od renomovaného výrobcedvoupásmová výhybka od renomovaného výrobcedvoupásmová výhybka od renomovaného výrobce

I tohle bylo použito jako dvoupásmová výhybka.


  1. Použití cívek s ocelovým, nebo feritovým jádrem v sériové větvi výhybky podstatně zhoršuje výsledný zvuk soustavy, v paralelních větvích je vždy problematické. Ocelové nebo feritové jádro zvýší několikanásobně indukčnost cívky, ale limituje především výkon cívky, z hlediska průchodnosti elektrického signálu. Když se jádro cívky dostane do nasyceného stavu, tak se průchod signálu výkonově omezí - zjednodušeně. Malé jádro cívky (průřez pod 4 cm²) před basovým reproduktorem působí jako retardér výkonu, což vyvolává řadu dalších zkreslení, protože nevyužitý signál, se jen tak neztratí (zákon zachování energie platí vždy).
    Cívky s ocelovým, nebo feritovým jádrem se v elektrotechnice používají k absorpci nežádoucích frekvencí a pulzů, a proto v dobré reproduktorové výhybce nemají své místo. Snad kromě subwooferů, kde jistá absorpce signálu v oblasti nad dělícím kmitočtem konečnému zvuku tolik neuškodí. Absorpce však nesmí rušit ostatní reproduktory. Jádro cívky musí být z vhodného materiálu s minimální magnetickou remanencí a mít dostatečně velký průřez (nad 4 cm²) a vhodné uspořádání.

dvoupásmová výhybka od renomovaného výrobce

Dvoupásmová výhybka.
Na první pohled úhledná konstrukce, ale skutečnost je jiná. Jednalo se o soustavy s basovým reproduktorem o výkonu 300 W RMS.
Potřebný výkon nemohl projít přes jádro cívky 0,5 × 0,5 cm. Navíc před výškovým repro­duktorem jsou zařazeny odpory (celkem 17 Ω) a také elektrolytické kondenzátory.
Hodnocení: Tato výhybka je vlastně takový malý retardér signálu.


  1. Elektrický odpor cívky před basovým reproduktorem by měl být u středně výkonných soustav menší než jeden Ohm. U velkých výkonných basáků nad deset palců by měl být menší než půl Ohmu.
  1. Vzdálenosti cívek ve výhybce by měly být takové, aby se vzájemně neovlivňovaly. Někteří technici doporučují alespoň vzájemně otočit osu cívky o 90°, aby osy jejich pole nebyly ve stejném směru. Když jsou cívky umístěny souose a těsně vedle sebe, tak si vzájemně předávají (indukují) signál.
třípásmová výhybka třípásmová výhybka
Třípásmová výhybka z natěsnaných součástek.
Jenom dva elektrolytické kondenzátory s podezřele malou kapacitou a miniaturní cívky s feritovými jádry nemohou přenášet dostatečný výkon.
Další třípásmová výhybka.
Tady již basová cívka vypadá rozumněji, ale to ostatní to dost pokazilo. Dole jsou navíc cívky položeny osou na sebe.

  1. Ocelový připevňovací šroub v cívce funguje jako parazitní jádro, které zvýší její indukčnost, a vyvolá řadu dalších poruch v signálu (totéž platí, když je výhybka na ocelové desce). U vyšších kmitočtů je to kritické.
  1. U třípásmových soustav je dobré zkontrolovat sériový kondenzátor zařazený před středový reproduktor, je-li jeho kapacita menší než 15 µF (obvykle se tam plácne elektrolyt) je pravděpodobné, že výrobce švindluje a zvuk soustavy pokazil.
  1. Obecně: Miniaturizace výhybek je prostě technicky nezvládnutelný průšvih a nikdy to nemůže fungovat dobře. Fyzikální zákony prostě neobejdeme. Malé součástky nezvládají výkony ani pro kvalitní reprodukci u malých reproduktorů. Menší průřez drátu znamená větší elektrický odpor. Když technicky zvýšíme indukčnost cívek pomocí ocelových nebo feritových jader, a použijeme-li elektrolytické kondenzátory, výhybka se vejde do dlaně, ale její vlastnosti nevratně poškodí reprodukovaný signál. Kvalitní výhybka musí mít rozměrné součástky. Miniaturní svitkové kondenzátory jsou vyráběny z pokovené plastové folie, plocha potřebná pro zachycení náboje se dosahuje vysokým počtem návinů a ztenčováním dielektrika, ale vždy jsou lepší než elektrolyty.

nezvládnutá miniaturizace výhybeknezvládnutá miniaturizace výhybeknezvládnutá miniaturizace výhybek

Malé cívky s feritovými jádry, samy o sobě jen omezeně použitelné, byly ve výhybkách zařazeny v sériové větvi, před basovým reproduktorem.


  1. Součástky ve výhybce je nutné proměřit a párovat tak, aby obě soustavy měly totožné osazení. Výrobci kondenzátorů se často nevejdou ani do výrobních tolerancí, které jsou na součástkách deklarovány. Mám ve sbírce kondenzátor popsaný jako 8 µF, který měl po proměření 90 µF atd.
  1. Odporů ve výhybce by mělo být co nejméně, rozumně navržená soustava by neměla obsahovat žádný a někdy se to také podaří. Jednou jsem jich napočítal v jedné výhybce jedenáct, pokud tam opravdu musely být použity, tak je nutné říci, že konstruktér návrh prostě zvoral hned na začátku, protože měl vybrat vhodnější reproduktory.

Tato pravidla jsou minimální a neberou do úvahy, jak synergie součástek dále ovlivňuje signál ze své fyzikální podstaty a jak s tímto signálem naloží reproduktor. Ve výhybce jsou cívky, kondenzátory a někdy (výjimečně) je nutné použít i odpory. Nahlédněte do učebnice jak se chovají ve střídavém napětí. Popis chování reproduktoru po elektrické stránce je o hodně komplikovanější.

Složitost chování elektrických součástek je důvodem, proč se někteří konstruktéři přiklání k názoru, že výhybku je možné eliminovat. Zkoušel jsem to, ale moc to nejde, snad jenom pro velmi malé výkony. Možnost pomocí kvalitně sestavené výhybky vylepšit charakteristiku reproduktorové soustavy jednoznačně vítězí. Ani širokopásmové reproduktory problém neřeší a navíc, ty opravdu dobré jsou dražší, než dobrá soustava.

Je zajímavé, že výrobci se u propojovacích vodičů zabývají odporem, indukčností, kapacitou a dalšími elektrickými jevy, které jsou hluboko pod hranicí ovlivnitelnosti signálu (a snaží se to promítnout do ceny), ale ve výhybce pomocí nevhodných součástek udělají z původního signálu doslova „šrot“.


Fotografie výhybek a elektrosoučástek v textu byly pořízeny ze soustav výrobců dobře známých značek, jejichž pořizovací cena neklesla pod dvacet tisíc Kč.


Resume:
Na co si potom kupujeme drahé kvalitní zesilovače a sofistikované zdroje zvukové stopy, zabýváme se drahými propojovacími kabely, když ve většině komerčních soustav nám nevhodné součástky ve výhybce pohlcují a retardují signál?


Hlavní triky výrobců, které nejsou ihned patrné:

  1. Tříreproduktorová dvoupásmová soustava:
    Správně naladit třípásmovou reproduktorovou soustavu je něco jako konstruktérská maturita a je hodně těžká. Výrobci to řeší tak, že prostě nějakým způsobem středový reproduktor ohluší, jenom aby vydával jakési zbytkové zvuky a zákazník potom kupuje zpackané dvoupásma – v lepším případě.
  2. Zbytečný basreflex:
    Často repasuji objemné ozvučnice, které disponují velice slušným výkonným basovým reproduktorem. Před basovým reproduktorem je výkon retardován (miniaturní) cívkou obvykle s nějakým jádrem. Basreflex zvyšuje výkon basového reproduktoru na nízkých kmitočtech, ale s vhodnou výhybkou prostě není potřebný. Basreflex vždy vnáší velké zkreslení, zvuk basů je zdánlivě silný, ale uniformní – vrčí to pořád stejně. Moje zákaznické reference to jednoznačně potvrzují. Kdo chce slyšet jak obyčejná basa doopravdy hraje musí zacpat basreflex (a podívat se, co je před reproduktorem elektricky zařazeno).
  3. Falešné D'Appolito:
    Uspořádání se dvěma středovými resp. středobasovými reproduktory s výškovým uprostřed. Repasoval jsem řadu soustav, které měli vzhledově toto uspořádání reproduktorů (a někdy se takto prezentovaly), pokud tam nějaká výhybka byla, nikdy nebyla navržena správně tak, jak systém D'Appolito vyžaduje.
  4. Nekompletní výhybka:
    Jak se zmiňuji i jinde, stalo se běžným, že v tištěných obvodech výhybky jsou pouhým drátem propojená místa, kam dle výpočtů patří konkrétní součástka. Ale dnes je asi doba, kdy se ve výrobě šetří na všem a za každou cenu, aby pak obchodníci o to více vydělali... Ono to vždy nějak hraje, jsme přece „značka“.

Resume:
Když chceme kvalitní reproduktorové soustavy, investice do kvalitní výhybky má svůj význam a smysl.


Zakázková výroba

Jak již bylo uvedeno, je výpočet výhybky poměrně složitý proces, který zavisí mimo jiné i na vlastnostech použitých reproduktorů. Výsledné parametry jednotlivých součástek stanovené rozsáhlým výpočtem pak nejsou celá čísla zapadající do tabulek normovaných cívek a kondenzátorů, které jsou k dostání v obchodech. U cívek lze požadovanou indukčnost dosáhnout ručním odvinutím drátu na požadovaný počet závitů, ale u kondenzátorů je situace složitější. Zde musíme paralelně zapojit kondenzátory s různou kapacitou, abychom docílili předepsaných hodnot.


zakázkově vyráběné cívky zakázkově vyráběné cívky
Zakázkově vyráběné cívky
Jejich odpor je 0,2 Ω a působí v podstatě jako čistá indukčnost. Basák s nimi ukáže, co dovede. Vhodné pro větší výkonné reproduktory, nebo když jsou vysoké požadavky na věrnost poslechu.

zakázkově vyráběné cívky zakázkově vyráběné cívky
Speciální cívky s nižší indukčností pro vysoce věrný poslech.

výhybka z vybraných součástek výhybka z vybraných součástek
Výhybka složená z vybraných a zakázkově vyrobených součástek.

Vzhled výhybky zhotovené na zakázku bývá podřízen účelu. Strojní estetické zpracování by enormě a navíc zcela zbytečně zvyšovalo cenu. Výhybka obvykle není vidět, jelikož je umístěna uvnitř ozvučnice.


Doufám, že jsem Vám, v rámci možností, osvětlil problematiku frekvenčních výhybek, bez nichž by Vaše reproduktorová soustava hrála jako... jako mobil ve sklenici. :-)

tipy a rady
Propojovací vodiče
Hlavním požadavkem kladeným na dobré připojovací vodiče je malý elektrický odpor. Je však nutné si uvědomit, že v reproduktorových soustavách jsou před basovými reproduktory cívky, jejichž odpory dosahují v lepších případech až 0,5 Ω. Před středovou a výškovou sekci se často zařazují rezistory až 10 Ω. Jaký význam pak může mít propojovací kabel za desítky tisíc Kč s odporem blížícím se nule? Nejslabším článkem řetězce, který určuje výslednou kvalitu celé sestavy, je reproduktorová soustava.
Rada:
Změřte si odpor připojovacích vodičů a bude-li pod 0,2 Ω, můžete je bez obav použít. Vyjde to podstatně levněji než vodiče za tisíce a přitom výsledek bude prakticky stejný.
Tip:
Můžete koupit běžnou dvojlinku, která je k připojení reproduktorů určená. Ta má jeden vodič označený. Nespletete si tak polaritu, což by byla velká chyba.
Viz: Vlastnosti propojovacích vodičů
tipy a rady
Požadavky na reprosoustavy
Požadavky posluchačů by se daly seřadit následovně podle důležitosti:
  • co od zařízení očekáváme
  • velikost ozvučovaných prostorů
  • funkce ozvučovaných prostorů
  • umístění prostorů v zástavbě
  • typ interiéru a jejich tlumení
  • akustická separace od okolí
  • typ zvukového zdroje
  • druh a způsob poslechu
  • druh oblíbené hudby
  • způsob ekvalizace
  • požadovaný zvukový formát
  • požadovaná velikost soustavy.
Rada:
Zcela nevhodná je instalace rozměrných basových reproduktorů do panelákového bytu společně s výkonným zesilovačem. Pak i při tichém poslechu sousedé jistě "ocení" pravidelné dusání rokové hudby.
tipy a rady
Nákup reprosoustavy
Při volbě reproduktorové soustavy bude dnešní zákazník konfrontován s širokou nabídkou výrobků v cenových relacích od pár stokorun u "krabiček" pro počítače až po desetitisícové částky. V luxusním provedení jdou však ceny do statisíců. Bohužel se stává, a to i u renomovaných výrobců, že uvnitř nádherných ozvučnic jsou často použity buď poddimenzované, anebo zcela podřadné elektrosoučástky. Pokud není vše správně vyladěno může být výsledný zvuk takové reprosoustavy zastřený, plochý, anebo rušený vlastními interferencemi a Váš zážitek z poslechu je ten tam.
Rada:
Kupovat reproduktorové soustavy, to je vždy nákup "zajíce v pytli". Než se totiž soustavy dostanou do kondice, tak musí hrát stovky hodin (viz rozehrávání). Při nákupu reprosoustavy si ji nechte řádně předvést a pokuste se vysledovat, jestli přednáší celé zvukové spektrum. Jinak by se mohlo stát, že si domů přivezete pouze předražený kus nábytku.
Tip:
Vezměte si sebou na CD nebo DVD svoji oblíbenou nahrávku, kterou dobře znáte. Nechejte si ji přehrát a při tom pozorně sledujte kvalitu reprodukce. Zaměřte se hlavně na projevy jednotlivých nástrojů. Kytary nebo housle musí mít nezastřený čistý zvuk, u bicích musíte slyšet každý detail při poklepech na haitku, triangl či jiná cinkátka a velký buben, ten musí mít dobrou dynamiku. Velké ozvučnice také musí přednášet dostatečně hluboké basy.
Více viz článek: Jak nakupovat...
Audio Hoďas © 2009 - 2015   ·      ·   Webdesign: Květina   ·   Odkazy a symboly